Silvestr.Prší a mlha se válí na dohled,at´se hneme kamkoli."Kolik nás letos asi bude?" přemítám a rychle se obouvám,aby Standa nemusel čekat,až mě bude vyzvedávat.Přišel přesně,jak je mu vlastní.
Na Mendláku se připojujeme k Janě a Míle,jsou v dobré náladě,neb jsou myšlenkami o pár měsíců napřed,čeká je společná poznávačka v teplých krajích.Setkání s námi je vrací do přítomnosti a ochotně vyhledávají čerstvé zprávy o počasí a o pár vteřin později hlásí,že zhruba za půl hodiny přestane pršet.
Jsme poslední,kdo na sraz přichází.Je nás čtrnáct.Okamžitě vyrážíme a Dášenka nasazuje svižné tempo.A ač Kohoutovickými lesy chodím často a na Silvestra sem chodíme již tradičně,přece se jí opět podařilo potahat nás tak,že chvílemi nevím,kde jsme.Lesní cesty střídají cestičky od zvěře,hned držíme balanc při klesání po kluzkém terénu,abychom v zápětí lapali po dechu a odhazovali svršky při stoupání do vršku.
Slyším o plánování nejrůznějších výprav,sdílení se o zážitky posledních dnů,účastním se vaření a naslouchám poznatkům,jež se stanou cílem vycházek příštích.Sem-tam nějaké foto.Do toho Hanička štědře rozdává pusinky(ty pečené),ochutnávky likérů i vody ohnivé.Zkrátka přátelský pel-mel završený jídlem na Piavě,ale to už se se všemi loučíme,nás čeká jídlo doma,tak se pouštíme kolem vody do Bystrce.
Děvčata a hoši,je mi s Vámi prima,děkuji za přátelství a tobě Dáši také za to,že i takovou "obyčejnou" vycházku dokážeš "vymazlit".Tak at´nám to i v tom novém roce šlape a hlavně,ať víme,kam chceme dojít!

Opět mail od Vlastíka:
Sešli jsme se tři a zvolili trasu přes Hornek. Den byl ráno mlhavý a pohled z Horneku na mlhu, převalující se údolím Říčky, byl nezapomenutelný. Turistů málo, cyklistů ještě míň a lesy se rozprostíral zvláštní klid. Výborná zelňačka, pivo, káva atd. nám spolu s teplem z krbu v hospodě U jelena udělaly moc dobře. Cesta nedramatická, místy trochu bláto, jinak počasí nám drželo palec, Suchým žlíbkem do Ochoze a autobusem do Brna. Svatoštěpánská tradice byla tímto obnovena - tedy z mého pohledu - a doufejme, že potrvá. Vlastik.

Je to zvláštní, v noci pršelo, ráno pršelo ale přes den ne. Jen pár vloček na nás spadlo v Rudicích. Bylo sice šedivo, jinak však vyšlo vše a ještě i víc. Při příchodu do Křtin se nádherně rozezvonily zvony a potom na nádvoří nám zvonkohra zahrála koledy. Věru pěkné. Ještě jsme se vydaly na závěrečnou procházku Radostnou cestou se sedmi kapličkami, vystavěnou na počest Panny Marie Sedmiradostné. Zase jeden podařený výlet.

Opět mail od Vlastíka
Sešli jsme se čtyři a výlet probíhal po pohodlných lesnických cestách, zčásti i po značkách. Podívali jsme se na studánku Zdrávas Maria, kde byla svačina a potom na Vítečkovu studánku. Převážná část trasy vedla kolem a přes přírodní rezervace Jelení skok a Coufavá. Cesty byly uklizené, ale v lesním terénu to začíná opravdu - i díky nedávným polomům - vypadat skoro jako v pralese. Sem se musíme vrátit určitě na jaře, až znovu vzejde a rozkvete lesní podrost. Stromy bez listí umožnily výhledy na kopce nad Adamovem s Alexandrovkou, které na vršcích byly celý den obaleny námrazou. A závěr - dobíhali jsme na právě přijíždějící vlak do Brna a "minerály" byly až na přeplněných vánočních trzích na brněnských náměstích. Tedy nebýt těch dobrých věcí, tak po tichu lesa to byla dost hrůza!

Nádherný den a vše vyšlo! V jedenácti jsme vyrazili na jeden z posledních výletů letošního roku. Začal advent a tak jsem se rozhodla, že vycházka bude vánoční. Už při plánování jsem pečlivě vybírala, aby byl konec sváteční. Ale vrátím se na začátek. V Brně nám jasná obloha a mírný mrazík sliboval krásné počasí. V Útěchově bylo dost sněhu i na první projížďky na běžkách. Sníh nám křupal pod nohama, sluníčko se snažilo nám den zpříjemnit a hřát. Nálada od začátku výborná se ještě vystupňovala v Bílovicích. Nejdřív jsme jednoznačně zvolily cukrárnu a potom obhlídku a ochutnávku u pár stánků na malém náměstí. Stánků bylo sice opravdu jen několik ale utracených peněz spousta. Malované perníky v cukrárně (kromě kafíčka a zákusku), vynikající rybízové víno (nejdříve jsme ho samozřejmě vyzkoušeli) a ještě maličký andílek se šustí. To jsou moje nákupy v Bílovicích. Ale největší úlovek je dojem z dnešního dne: Neskutečná nádhera!!! Nemělo to chybu!!! Opakovat!!!

Dášenko, moc a moc děkujeme za krásný, mrazivý, adventní výlet zasněženou přírodou!
A ta tečka na konci u horkého rybízáku a koled to ještě umocnila . Měj se krásně a těšíme se na Tvoje další výlety . Vždycky je to supeer !!! Hezký a pohodový advent.

Opět mail od Vlastíka:
Zpočátku to vypadalo, že snad nikdo ani nepřijde, ale nakonec nás bylo devět. Mlha chvílemi houstla, občas drobně mrholilo a celou cestu nás na nezpevněných cestách provázelo větší či menší bláto. V lesích jsou patrné stopy po nedávné vichřici, ale Školní lesní podnik Křtiny má většinou už uklizeno. Cestu kolem památníků Karla Jiřího Schindlera a Ernsta Kreutzera jsme doplnili krátkou vlastivědnou informací a než jsme se nadáli, tak jsme byli dole v údolí Podomského potoka. Kolem rybníků - Vrbový a Olšovec jsou po nedávných výlovech skoro prázdné - jsme došli na náměstí. Tady byl rozchod a dle momentální chuti jsme zamířili do cukrárny (většina), či do restaurace. Myslím, že výlet se zdařil a v prozkoumávání lesů s mnoha dalšími památníky určitě budeme pokračovat. Vlastik

Hned ráno mě překvapila jasná obloha, ještě v noci jsem si říkala: Prší, třeba nikdo nedojde. Sešlo se nás však 9 a všichni jsme byli nadšení modrou vyčištěnou oblohou. Cesta z Javůrku je zcela pohodová mírně z kopce vzrostlým lesem. Chráněni před větříkem pokračovali ke Hvozdci a stále dál do kopce přes Ríšovu studánku do Žebětína. Sladká tečka tentokrát nebyla, autobus jezdí po 20 minutách a tak si dobrůtky vynahradíme příště.

Zase máme jeden pohodový výlet za sebou. Bylo nás devět a přestože se většina vzájemně neznala, vládl družný hovor. Ale od začátku. Na nádraží v Kr. Poli bylo několik skupin turistů. Až na nástupišti jsem pochopila, že jsou to zbytkoví jedinci, kteří, stejně jako my, patří k rozvětvenější skupině nasedající na hlavním. Neboť halekající hlasy: "Hledejte je ve druhém vagóně!!", mluvily za vše. Vlak byl přitom plný, hledat jsme nemohli my ani nikdo jiný. A proto přátelé: Hledat se pro příště budeme ve vagóně posledním. Budu na to upozorňovat. Všichni jsme se však našli v Kuřimi a vyrazili. Pochvalovala jsem si, že jsem výlet otočila, bylo to mnohem lepší. Počáteční kopec nás zahřál a pak jsme spokojeně šlapali klidným a prosvětleným lesem. Vyhlídky byly ráno zastřené postupně se zvedajícím oparem. Bylo krásně, klid a mír. Cesta je jednoduchá na začátku nahoru, pak mírně z kopce s menšími terénními nerovnostmi a závěrem - alespoň pro většinu - v Aničce. Co víc si přát? Jen více a houšť Dášo.

Tentokrát mail od Vlastíka
Ahoj Dášo,
jen krátká informace: přes obavy nahánějící ranní déšť se výlet se zdařil, zpočátku nás ještě postrašil pohled na hladinu rybníka v Ostrově u Macochy, pokrytý stopami po kapkách deště. Když jsme vystoupili v Šošůvce, tak již nepršelo. Krásná trasa, lidí poměrně dost, na hradě Holštejně jsme posvačili a neopomenuli jedinou po trase nalézající se jeskyni. Právě ponor v Nové Rasovně pustil v r. 1970 do podzemí Amatérské jeskyně po průtrži mračen obrovské množství vody a tam zahynuli dva jeskyňáři, které jsem osobně znal - Ing.Marko Zahradníček a Milan Šlechta.
Bylo nás pět, přidaly se k nám ještě dvě turistky, od vidění je znám, ale často nechodí (jedna byla na Silvestrovském obědě 2016). Se jmény je to slabší, příště je raději sepíši :-). Stavili jsme se v bufetu u Balcarky, i na houby došlo a to v Krasovském údolí a taky se sluníčko ukázalo. Vraceli jsme se autobusem z Jedovnic v 16:05.
Ahoj
Vlastik