Procházka tradičně cik cak kohoutovickými lesy byla zakončená tentokrát v jiné hospůdce. Došli jsme do Arky v Jundrově, neboť nabídka jídel i recenze na fcb slibovala velmi dobré zakončení. Svorně jsme si dali guláš s bramboráčky buď s velkou nebo malou plzničkou. I přestože porce byly pořádné, talíře jsme téměř vylízali. Mňam!!! Dobrý konec roku!

Šla jsem dnes jen s Mílou. Cestu jsme si opět zpestřily neprozkoumanými cestami. A bylo nám fajn. Teplo, nefoukalo, nic na nás nepadalo. Na konci výletu ještě zpestření rybízákem, mňamkami a setkáním s Pavlou. Nepodařilo se jí včas vstát, tak se za námi vydala sama.

Byli jsme dnes jen tři a bylo to fajn. Naštěstí byl s námi Petr, který trval na prohlídce kostela ve Vranově. Chtěl se podívat na betlém. Vůbec jsem netušila, že je vzácný, vyhlášený a chodí se na něj dívat spousty lidí. Petře, díky. Karel Gott dospíval koledu, betlém potemněl a mně se nechtělo pryč. Cestou lesem do Lelekovic jsme minuli poutní zastavení a studánku smíření, mimochodem, ta je opravdu pěkná. V Lelekovicích u kostela, jsme prohlídli zbytky hradu, prošli nazdobený hřbitov. Celý výlet byl ve znamení adventu, aniž bych to nějak plánovala. Eva s Petrem se vyladili natolik, že si ještě zašli na Zelňák na svařáček.
Vlastně jsem zapomněla: V Lelekovicích je krásné hřiště nejen pro děti ale i pro mě. Dětská lanová dráha do 50 kg! Akorát! Dnes však bylo zima, prsty na lanech mrzly. Ale já se vrátím!

Dneska přišla na výlet jen Jana. Výlet možná vypadal nezajímavě, my jsme si ho však pěkně zpestřily. Většinu trasy jsme šly mimo značky, něco jsme pozměnily, tu vynechaly, jinde přidaly. Užívaly jsme si neotřelých cest a krásného lesa. Z nějakého, mně neznámého, důvodu tu bylo velmi málo lidí a tak tu byl božský klid. Původně jsem myslela, že bude všude plno bláta, ale včerejší vítr vykonal své. Hezky nám cesty vysušil, bláto zůstalo jen místy. Zůstal nám tu však malý dluh. Kuní žlíbek zůstal neprozkoumán, je v pořádném kopci.
Dokonce jsme nevyužily ani bílovické cukrárny! Přišly jsme chvilku před odjezdem vlaku a odfrčely.

Byla krásná listopadová neděle. Sešlo se nás sedm a vytvořili příjemnou skupinku s novým členem. Z České jsme se mírným stoupáním dostali na hřeben. Cesty zpevněné téměř bez silniček se vlnily lesem. Občasné výhledy a vykukující sluníčko nám den náležitě zpříjemnily. Ale dostalo se mi i poučení.V závěru cesty viděla skupinka cíl a já ji vedla jinam! Ztratila se hospůdka a očekávaný konec! Cesta se klikatila, rozvětvovala a nevedla dolů! Vedla ke kopci! Přes všechny ty cestičky byly vidět Řečkovice, Královo Pole, Medlánky. Tak proč zase kopec? Vysvětlení bylo prosté, kopeček jsme obešli a sestoupili kolem zahrádek, přes park rovnou k zastávce a k hospůdce. A celý den téměř bez silnic! A poučení? Dášo, když je cíl na dohled a ty se odkloníš, počítej s protesty a nedej se! Ostatně znám to i ze sestupu k Pozořicím.

Dnes jsme měli kratší výlet přes Čebínku, Malhostovické kopečky a Zlobici. Ač jen ve třech, vydařil se náramně. Barevné stromy, malebné kopečky, industriiální krajina milosrdně schovaná v mlžném oparu, teplo tak akorát na příjemnou procházku. Jen Zlobici jsme museli oželet. I přes ceduli, že je otevřeno, dveře nepovolily, potvory. Zamčeno. Náladu nám však dnes nedokázalo pokazit zhola nic. Sešli jsme do Kuřimi a vydali se na dlouhou a zmatenou pouť do cukrárny. Ještěže jsme potkali ochotného tatínka s dítkem, co šel z cukrárny a poradil nám. S Mílou jsme si jen vrkaly, dostaly jsme ňamky gratis. Vlastíkovi jsme popřály a já jsem ho dokonce unesla k sobě domů a dárek konečně předala. Vlastíku DĚKUJEME.

Tak nám ta sobota začala divně. Vlak měl půl hodiny zpoždění a po informaci na pokladně, že přípoj čekat nebude jsem: za 1.odradila jednu skupinu na nádraží od plánované trasy a za 2. vymyslela náhradní cestu z Tišnova. Jenže průvodčí nám sdělila, že lidí toužících po přípoji je plný vlak. Rozkaz zněl jasně: Čekat! Šťastně jsme v počtu osm Šlapeťáků dorazili do Borače. Cestou kolem silnice byl obsypaný ořešák, tak mi ani nevadil jindy nepříjemný kilometr cesty. Pak už jen samá pozitiva v podobě hub, kopečků, luk, výhledů a stále se projasňující oblohy. Jen v cíli nám více než půlhodinové zpoždění chybělo. Ujel nám autobus. My museli šlapat až k vlaku. Poslední metry výstupu k nástupišti se někteří po pivku a vydatné topince vlekli náležitě zmoženi.

Jsem ráda, že jsem výlet přesunula na neděli, bylo moc pěkně i když se výrazně ochladilo. Před větrem jsme byly chráněné ve vzrostlém zdravém lese. Úlovek hub byl dost chabý. Ale zato zážitky bohaté. Asi 50 m od nás proběhli divočáci a jak Martina podotkla - ten byl velikej jak dům. Poslední se nám totiž předvedl v plné kráse a velikosti. A tak plni dojmů z divočáků v družném rozhovoru co všechno by se mohlo stát, jsme vyrušily srny. Běžely 20 m před námi. A to není všechno.Jedna z nich byla bílá! No paráda.
Taky se musím zmínit, že jsme se zpumprlíkovaly Martininým burčákem (asi proto nám divočák trošku vyrostl), některé se ještě posilnily pivkem v Šárce a celý výlet jsme zakončily v cukrárně. Velký den!

Víkend začal na Mendláku, kde všechny ženské byly včas a do auta se vlezla všechna zavazadla.
Cesta byla veselá a pohodová, takže po 14 hodině jsme dorazily na ubytování. Chaloupka zářila čistotou a novotou, ráno zatopeno a vše pouze pro nás.
V pátek jsme navštívily ZOO s opicemi, smečkou vlků, kočkovitými šelmami, akváriem a taky polomy po jarní vichřici. Mě nejvíce oslovil černý jaguár a žirafy.
Vystoupaly jsme na rozhlednu, ale bylo po dešti zataženo a pošmourno.
Sobotní i nedělní výlet byl ve znamení lesů, vysokých trav, zbarvujících se stromů a nádherných výhledů po okolí. Viděly jsme Olomouc , rovinu Hané, kopce Nízkého Jeseníku a dokonce i Beskydy - prostě nádhera !
Všude klid a pohoda. Počasí nám přálo, vhodné pro turistiku , bez deště.
Samozřejmě jsme si prohlédly Baziliku navštívení Panny Marie. Zvenku vícekrát, ráno i večer. Uvnitř se opravuje, takže fresky jsou zahalené.
Tečkou na závěr se stala místní cukrárna, s vlastními dezerty, upomínkovými předměty a skvělou kávou. Zmrzlina vlastní výroby chutnala excelentně.
Dášo, moc děkujeme a už se těšíme na Tvé další nápady ! Vše perfektně připravené a doladěné.

Krásné babí léto nás provázelo po celý včerejší den v krasu. U Helišovy skály, přesně řečeno přímo nad lomem jsem nedopatřením skupinku poslala po pěšině kolem plotu. Za chvilku se změnila v kozí stezku vedoucí dolů po kraji lomu. Nicméně přestože jsem chtěla tuto cestičku vzdát, skupina se rozhodla, že je vlastně docela schůdná a že už jsme sešli horší. Nebyla jsem v čele, tak jsem sice brblala, že tudy nepůjdu, ale šla jsem. Fakt je, že díra s nádherným modrým jezerem pod námi byla hodně hluboká a krásná. Ale příště už ne. Zvolím nějakou méně adrenalinovou variantu.
Začátek našeho výletu byl plný zastávek a kochání se nádhernou přírodou i slunným počasím. A tak za Ostrovem jsem skupinku chtěla trošku zrychlit, neboť jsem měla obavy o svůj vysněný malinový řez v Jedovnické cukrárně. Docílila jsem pouze toho, že se roztrhala. Ale popravdě jsme se táhli příšerně! Nicméně dopadlo to dobře. Nikdo se neztratil. V Jedovnici jsme se opět rozdělili na pivaře, kafaře a spěchající na autobus. Já na prodavačku v cukrárně s nadšením vybafla, že chci malinový cheesecake. Chuděra se lekla a udiveně koukala. Byl opět vynikající. Děkuji všem za krásný výlet, pohodu, laskavé srandičky i odvahu na kozí stezce.