Na víkendovém pobytu jsem byla poprvé a bylo to super.Parta skvělých lidiček,krásné výlety a několikrát prochozená Telč křížem krážem,tak to byl víkend v Telči.

Nějak moc se mi do Náměště na Hané nechtělo, dílem kvůli divné dopravě a dílem kvůli strašidelné předpovědi silných bouřek. Snad proto se mi nepodařilo zapamatovat si odjezd ještě nočního autobusu z Kohoutovic. Na zastávku jsem zkrátka přišla v pohodě o deset minut později. Takže vlak nám ujel, naštěstí na mě čekaly jen dvě - Zdena a Alča. Po chvilkovém váhání kam vyrazit, jsem zvolila přesun do Židenic a odjezd do Adamova. A nakonec se vše vydařilo. Chodily jsme lesem a trasu stále prodlužovaly. Nejdřív Josefovským údolím, potom jsme vystoupaly na Vaječník. Zdenka se odpojila v Babicích a my pokračovaly do Ochozu. Tady jsme poseděly v pizerii, mimochodem tento zážitek už nepotřebuji. Děvčata nebrblala za brzké vstávání, spokojeně šlapaly ve stínu vzrostlých lesů. Bylo to fajn, kosatce však kvetly akorát v zahrádkách.

Náhodou jsme si to užívaly.Jak jsem zaparkovala u svých známých v Babicích a pak šla zkratkou,kterou prý zdolám tak za tři čtvrtě hodiny,poněkud jsem se ztratila,ale po skoro dvou hodinách přece našla nádraží.Inu,dobrodružný den. :)

Na výlet přes Říčky se nás sešlo šest.Lehké stoupání převážně lesem,rovinka i klesání se střídaly.Pestré bylo také podloží: pěšinky ,lesní cesty poněkud bahnité po včerejších srážkách,tu zas cesty zpevněné i romantické pěšinky s loubím zářivě svěžích mladých lístků, bylo možno sledovat końská kopýtka,neminula nás ani cesta asfaltová.Sluníčko svítilo,pofukoval chladný vítr,v některých úsecích nás míjely spousty cyklistů.Za mírného hovoru jsme překvapivě brzy dorazili do Ochozu,kde bylo nutné doplnit minerály.Tam jsme se rozloučili a já a Standa namířili na autobus,kde jsem spokojeně spočinula.To zase byl příjemný výlet.Co dodat?Díky.

Nezbývá mi nic jiného, než doplnit komentář o první nádherný výlet, kdy Zdena byla ještě v Brně. Asi všichni jsme podle předpovědi počasí očekávali přinejmenším padající trakaře. Ale hned ráno při otevření očí, naproti jsem měla okno, jsem vytušila, že je venku něco divného. Buď se budím dost pozdě anebo...venku je sníh. Nevěřícně jsem se byla hned podívat na tu nádheru. Bílo, nic už nepadalo, stačilo jen se teple obléknout a vyrazit na autobus do Pasek. Venku jsem trošku tápala, neboť cesty byly zasypány a nic nenasvědčovalo kudy jít. Nezvolili jsme sice nejoptimálnější variantu, ale Paseckou skálu i značku jsme našli. Kája se sice po mě pobaveně díval, ale kde nevidím cestu tak nevím. Celý den už bylo pěkně, jen místo deště nebo vloček na nás padaly kusy sněhu ze stromů. Cestu jsme odklonili a místo do Jimramova jsme došli do Daňkovic. Měla jsem vytypovanou hospůdku. Dobře jsme udělali. Připravili nám vynikající papání. Tak obrovský kus grilované kotlety jsem v životě neměla. Domů jsme jeli autobusem přes Sněžné, už jsem měla avízo, že tu nesmíme vynechat cukrárnu. Usoudili jsme že je to tak akorát, autobus jel asi za hodinu. Nabídli nám 40 druhů zákusků jeden lepší než druhý. Pěkné zakončení dne. I když malý dluh cítím: Neprověřili jsme pořádně Štarkov - zříceninu skalního hradu. Bylo příliš kluzko. Vlastně žádnou skálu jsme moc neprolezli. Aspoň se můžeme zase vrátit.

Můj příjezd na víkendovku byl neslavný.Jelikož jsem v práci končila v době,kdy mi až do Křižánek nic nejelo,nakonec se Karel uvolil,že pro mně přijede do Nového Města.No a kvůli nedorozumění jsem opět čekala jinde.Ač touto skutečností nebyl nadšen,našel mě brzy.Čekala nás cesta tmou v mlze za vydatného sněžení.Karel cestu zvládl bravurně a tak jsem měla o důvod víc být Karlovi a Zuzce vděčná za jejich ochotu a obětavost.
Ovšem ráno bylo všechno jinak.O noční chumelenici vypovídaly jen zbytky sněhu a den byl jak ze žurnálu,nebe modré a slunko svými žhavými paprsky prozkoumávalo každý kout.Sluneční louče z obyčejného lesa vyčarovaly les pohádkový.Kužely tepla a světla nás připravovaly na možné zjevení.Lesem jsme stoupali vzhůru a obdivovali známé skalní útvary:Zkamenělý zámek,Čtyři palice i Milovské perničky,které nám navíc nabídly krásnou vyhlídku.Slunko nás provázelo i odpoledne,kdy jsme sestoupili dolů a kolem rybníku se vrátili na chatu.Cestou doplněny nezbytné minerály.Proběhla také přátelská návštěva na druhé chatě,kde byli ubytovaní Ti,kteří se k nám již nevešli.Já dala přednost tiché chvilce nad knihou.
Neděle.Prožitky prošpikovaný den.Autobusem do Sněžného,kde jsme ochotně počkali na otevření osvědčené cukrárny.Po sladkém zahájení výletu návštěva bonsají a teprve pak na červenou.Zvlněný terén a s ním zvyšování a zase snižování vrstev oděvů.Atmosféra trvale vesele přátelská,počasí příjemné.Na Blatinách naši pozornost kromě selátek upoutali pářící se koně.Zatímco jsme se nemohli odtrhnout od sledování s časem se neměnících koňských námluv a jejich komentováním,Karel se bavil focením našich zaujatých tváří.Při stoupání na Dráteničky se kolem přehnala parta divokých výrostků na motorkách.Výhledy.Na počest místního horolezce Jaroše krajina posetá kameny znázorňující všech 14 osmitisícovek,které dobyl bez použití kyslíku.Dráteničky,Lisovská skála,Malinská skála,Devět skal s pokračováním vyžádané a názorné přednášky Ivy na vybrané téma.Bílá skála a zpět do Křižánek na chatu,kde nás na zahradě čeká opékání buřtíků,příprava na místní čarodějnický rej a ohlédnutí na uplynulé dny při fotografiích.Náš přílet na rejdiště za veselého chichotání,řehtání a šklebení byl předčasný,neb teprve probíhal program pro děti.Doplnění minerálů s vyprávěním místních o časech minulých a již zaniklém řemesle pilníkářském a následné divoké čarodějnické řádění si nechte vyprávět od aktérů po desáté večerní.
A je tu pondělí.Míla s Liduškou odjíždějí domů.My opět do Sněžného, směr "buchtˇák".Dnes fouká.Přivítala nás zima,pak léto,jaro a dnes podzim?Na kopci Karel připraven s lehce napučenou větvičkou třešně za smířlivého dohledu své ženy políbit každou z nás a dát naději všem pověrčivým a vytvořit iluzi ostatním z nás,že jako ženy jsme stále žádoucí.Po výhledu opět les a vítr utichá.U pohádkové vesničky doplnit minerály a po naučné stezce plné výhledů zase zpět kolem místního toulavého psíka Ferdy na chaty,sbalit se a před rozloučením ještě sraz v cukrárně,kde nad mlsky některé vyhonocují dnešní vyhlídkový výlet za nejkrásnější z celého pobytu.Přizvukuji,ale když dnes sedím u komentáře,tak nevím,nevím.Byla to ojedinělá víkendovka díky celé škále nabídky počasí.Atmosféra skvělá,ubytování parádní...nezbývá než konstatovat,že to Dášenka opět perfektně vymyslela a že to stálo za to.Díky všem a nejvíc Tobě, Dáši,jen tak dál,už se těším na další víkendovku!

Dnes jsme zvolily výstup k Alexandrově rozhledně kolem kostela Sv. Barbory. Ukázalo se, že to byla dobrá volba. Byl otevřený. Mohly jsme si prohlédnout Světský oltář a interiér kostela. Stoupaly jsme pozvolna a docela příjemnou cestou až k Sedmi dubům a Alexandrově rozhledně. Zároveň jsme sbíraly česnek. Bylo nás šest a byly jsme spokojené i když ke konci docela ucaprtané. A tak asi půl hodiny před odjezdem autobusu nám tak akorát stačilo na skvělou sladkou tečku s kafíčkem ve vyhlášené Bílovické cukrárně. Hezky jsme oslavily letošní velikonoce, dva výlety plné jarních květů.

Dnešní výlet začal vyhlídkovou jízdou autobusem do výchozího bodu našeho výletu-do Mohelna.Sluníčko vytáhlo osm milovníků jarní přírody a duše romantika si dnes přišla na své.Cesta poli proložená remízky kvetoucího stromoví i keřů oděných do běloskvoucích květů.Pozdravit nás přišly celé rodiny zajíců.Vlastík objevoval brouky nejrůznějších velikostí.Minuli jsme ježka,zahlédli nejednu srnu i laň.
Sešli jsme k řece Oslavě,u níž jsme posvačili.A pak přešli a obdivovali Chvojnici v jejím jarním oděvu.Meandrující kráska,jejíž břehy zářily svěží zelení posázenou bělí i žlutí sasanek,prvosenek i orsejů nás přinutila několikrát brodit.Rádi a ochotně jsme sledovali její divokost a zas klidnou hladinu z úzkých pěšinek provázejících její tok.Potkali jsme řadu trempů,kteří též využili volna a vyrazili ven.
Probrali jsme web,plánované výlety i víkendovky,divadlo,něco soukromí,až jsme se zasekli u pranostiky,kdy skřivan musí vrznout i kdyby měl zmrznout.Nemohli jsme se domluvit na tom kdy.Na Hromnice bylo zavrženo,aby se posléze potvrdilo,že Karel měl opět pravdu,a že je to vážně na Hromnice.Ač k nám prý toto pořekadlo přišlo patrně z Itálie,neb u nás v tuto dobu skřivana ještě nezahlédneme,pranostika byla převzata beze změny.
V Kralicích jsme nabrali rychlé tempo,abychom se stihli přesunout na náhradní dopravu vzdálenou necelý kilometr a sladce se ponořili do sedadel.Spokojený odpočinek přerušovalo je brblání Káji:"Žádný minerály.Finiš na konci.Dokonce ani sladká tečka.Bodečková,to ti hned tak nezapomenu!"

Krásný den, krásný výlet, tři nové turistky - paráda. Vydali jsme se v třináctičlenné skupině z Kývalky do Omic. Po celý den svítilo sluníčko, nefoukalo, dokonce jsem se při svačince vděčně uchýlila do stínu. Česnek byl v té nejlepší fázi s měkoučkými lístečky. Konec jsme měli naplánovaný v Omicích, prodloužili jsme ho však do Střelic, jezdí tu lépe doprava. A protože nám tak trošku chyběla sladká tečka, pět mlsalů skončilo ve výborné cukrárně Pusinka v Brně na Křížové. Zase se nám to povedlo.

Ranní slunko nás bezpečně vytáhlo z postele a neopouštělo nás ani na chvilku.Jakmile se nám podařilo vyjít z Boleradic k lesu,čekalo nás první překvapení:plantáže sněženek stále v plném květu.První výstup zdolán a nepřetržité švitoření přerušil až povel:"Opouštíme značku!"Nádherné místo s výhledem na Pálavu,závětří."Nasvačíme se".Při hledání toho nejlepšího místa k usazení slyšíme:"Jé jé jé,to je ta step:" V mžiku jsme následovali Dášenku a vytahovali foťáky - hlaváčky jarní,spousta hlaváčků,ještěrky,fialky,koniklece.....
Po svačince klesání a opětný výstup.Na naučné tabuli jsme informováni,že v této lokalitě je spousta rostlinných druhů zapsaná v červené knize a že tato lokalita má evropský význam a tak opatrně našlapuji s vědomím významu ekologicky posvátné půdy.A další spousty zářivých hlaváčků zdobících zdánlivě mrtvou zemi.A přicházíme k rozhledně a mandloním.Fouká studený vítr a nikdo z nás se netouží vydat větru a lézt na rozhlednu.Procházíme mandlońovým sadem teprve v začátku květu a míříme k Hustopečím a tam......no do cukrárny!
Nádherný výlet plný sluníčka , krásných květů a přátelských setkání.
Dáši,opět jsi to perfektně nachystala,díky.