Mail tentokrát od Petra.
Ahoj vedoucí, dodatečně děkuji za milá slova v komentářích a v poslední větě za vyznání o pěkném výletu. Jen mě mrzí za mě, že nemohu být častějším účastníkem z řady důvodů...Ale přesto se těším na další výlety a je mi potěšením,že jsem se do takové skupiny dostal a že mě trpíte. Halekačky budou ve mě ještě dlouho znít při vzpomínkách na své mládí a Slovensko, kde jsem je naposled slyšel v plenéru přímo naživo. Dík za zážitek Petr

Opět stojím v úžasu jak nám výlet vyšel. Schovaní před větrem jsme se spokojeně kochali Chroustovským údolím, meandry říčky se vlnily mezi stromy a my šlapali. A bez bláta!!! U studánky jsme vděčně využili přístřešek ke svačince. Jen přes Říčky jsme přidali do kroku, abychom překonali krátký úsek, kde foukalo. Dalším zážitkem byly pěkně upravené rybníky v Říčkách, to jsme už zase byli schovaní v údolíčku. V Říčanech jsme přišli ke koupališti a zdaleka nás vítali halekačky zpívající svoje písně - trávnice. Dvě party stály každá na jedné straně koupaliště a halekaly. Přišli jsme v pravý čas. A jak obstála hospůdka? Taky na výbornou, vynikající jídlo, pro mě kapustnice a lokše s mákem a povidly. Pojídači halušek vyhodnotili, že by mohly mít víc brynzy. Nechyběla skvělá obsluha a velmi příjemný interiér. Ještě kraťoučká návštěva cukrářství, hlavně ze zvědavosti. Zjistili jsme, že na posezení to není, jen na zakoupení domácích levných, ale vynikajících zákusků. Pak už jen autobus a cesta domů. V Lískovci na smyčce na nás počkala šalinka, my jen do ní naskákali a odfrčeli. Dokonalý výlet a já jen koukám a děkuji, že skrze mě se dějí báječné věci.

Od Karla:
Ahoj, byl jsem překvapen účastí – bylo nás 14. Spousta nových tváří.Karel

Vlastíkův mail:
Na Staré osadě se nás sešlo jedenáct a po trase ještě přistoupil Petr, takže s novými příchozími byl dosažen nový rekord v poměru ženy:muži a to 7:5. Stále se lepšíme, i když jen občas.
Po cestě autobusem nás ihned čekal prudký výstup na náhorní rovinu nad Křtinami - nezdá se to, ale výškový rozdíl je cca 100 m. Abychom se vyhnuli chůzi po silnici (v Bukovině totiž nejsou skoro vůbec chodníky), tak jsme se propletli humny, až jsme dorazili konečně k jižnímu konci lesní cesty Blatiny. A až na konec cesty, vedoucí též částí lesní cesty Proklest a hřebenem kopců nad údolím na Tipeček, nás čekal zasněžený les jako v zimní pohádce. Po sestupu po žluté z vršku Tipeček jsme zakotvili v restauraci U Hastrmana, která je v roubeném objektu na hrázi rybníka a která překvapila svou nabídkou. Lze říci, že v pořadí čtvrtý výlet do oblasti lesů kolem Jedovnic se podařil. Vlastik

Všechno nám zase vyšlo. Počasí bylo sice o něco šedivější než zněly předpovědi, ale nevadilo nám to. Bylo zamrzlo a to se v tomto terénu mezi poli náramně hodilo, nefoukalo a časový rozvrh byl taky akorát. Na začátku nás bylo jedenáct, kousek za Bořitovem ztratila Iva mobil a musela se vrátit. Našla ho, ale už jsme ji nespatřili, zmizela někde na trase. My pokračovali. Minuli jsme pískovcové sochy Stanislava Rolínka, vystoupili na rozhlednu na Chlumu a vyrazili do oranžerie v Lysicích. Cesta se nám trošku ztrácela, nebyla prošlapaná a místy ani patrná. Značky však byly na dohled a tak jsme bezpečně došli. Ve skleníku se nám dostalo výkladu o zdejších nádherných 120 let starých keřích kamélií. Není jich tu sice tolik jako v Rájci, my jsme je však v šedivém dni náramně ocenili. Ke všeobecné spokojenosti jsme stihli i hospůdku, někomu stačilo kafíčko, někomu polívka, padly i grogy a kančí guláš. Fajn den, jen jeden člověk přes palubu.

Bylo nás patnáct, docela slušný dav. Děvčata z Moravan si konečně jednou pochvalovala nástup na trasu. Přistoupila do autobusu a svezla se s námi jen pár minut do Nebovidů, kde jsme začínali. Naštěstí cesta údolím Bobravy, byla lehce zmrzlá a blátivé úseky jsme prošli v pohodě. Měla jsem naplánovaný odklon od značky, výstup na hřebínek a kousek po polní cestě přímo ke kostelu do Střelic. Lesem to ještě šlo, ale pár metrů polňačky už jsme nezdolali. Skupina reptala, i vydali jsme se travnatým úsekem mezi poli do neznáma. Mezi ploty a roštím se nám dařilo jakž takž se nejhoršímu blátu vyhnout. A tak jsme neuvízli do jara v rozbahněném poli. Mé plány byli ambiciózní, přesně si to nasměrovat do hospody a cukrárny. A skutečnost? Odklon od trasy, cukrárna zrušená a chválená hospoda s mnoha příznivými recenzemi a lákavou tabulí před vchodem nám toho moc nenabídla. Tabule byla z pátku, palačinky nám sice přislíbili ale posléze zjistili, že je nemají čím namazat. Jídlo však bylo dobré, káva taky. A do odjezdu nám ani moc času nezbývalo. Na závěr jsme se roztrhli, pět nás svižně vyrazilo na nejbližší spoj a zbytek asi vyjel autobusem chvíli po nás.

Mail od Vlastíka.
Na Staré osadě se nás sešlo osm, do autobusu, zcela zaplněného dětskými výletníky, ještě přistoupili po trase Eva s Petrem. Takže nakonec nás bylo deset, děti po cestě postupně vystupovaly a když jsme autobus opustili u arboreta, jel do Jedovnic skoro prázdný. Počasí se moc nevyznamenalo, nízká oblačnost zcela zakryla slunce a jenom jsme vzpomínali na na minulou slunečnou sobotu z Radostic. Téměř všude ležel sníh, ale pohodlné cesty byly umydlené těžkou technikou svážející dřevo a místy to hodně klouzalo. Cesty Schindlerova a Šíbrnka vedou převážně vzrostlými lesy, na mnoha místech se dotěžují polomy a cesty jsou lemovány dřevem připraveným k odvozu. Od rozcestí U konvičky jsme sešli k novému památníku prof.Doležala, kde asi na polovině cesty byla občerstvovací zastávka - a potom už jen dlouhým obloukem do Jedovnic. Napřed do restaurace a pak ještě někteří stihli i cukrárnu.

Můj první výlet v roce 2018 dopadl na výbornou. Bylo nás devět, tři nováčci - alespoň pro mne. Ráno nás vítalo sluníčkem, mrazíkem a sněhem lehounce namrzlým a křupavým. Cestu jsme museli prošlapávat. Nejdřív šla Míla vpředu, časem jí však došlo, že máme dva muže a bylo by dobře využít jejich sil. Byli tedy posláni dopředu. Já jsem jako vždy fotila, šla vzadu už po pěkně vyšlapané cestičce a kochala se zimní krajinou. Nefoukalo, svítilo sluníčko ze začátku naplno, pak prosvětlovalo mraky a vytvářelo dlouhé stíny. Až před Ivančicemi se mraky stahovaly a když jsme odjížděli, zatáhlo se a sněžilo, svět zešedivěl. V Ivančicích jsme se rozdělili, část šla do pizzerie a část nás skončila v krásné kavárně s domácími dortíky, toustíky, výbornou kávou a jinými dobrůtkami. Báječný výlet, nováčci zapadli, všeobecná spokojenost. To mi dává chuť do dalších akcí.

Mail od Vlastíka
Do třetice naší výchozí stanicí byla Stará osada, tentokrát autobusem 75 do Bílovic. Bylo nás dvanáct a mužští účastníci se lepší, tvořili jsme tentokrát 3/12 (viz fotoalbum Hely Tajovské!!!). Většinou neznačenými, ale dobře schůdnými cestami krásným bílovickým polesím, nesoucím stopy vzorné péče Školního lesního podniku Mendelovy univerzity vč. několika nových přístřešků. Oproti tomu humna Řicmanic spíše k pláči - nepořádek, vraky aut, dvory plné zbytků podnikatelského úsilí - až na ohradu s poměrně velkým jelením stádem, v čele s krásným dvanácterákem a kluziště v provozu plné návštěvníků. Bláto jen lokálně, pouze lesní cesta po hranici přírodní rezervace Zadní Hády, také díky využívání pro jízdu koňmo, splnila očekávání. Dalo se jí však vyhnout chůzí lesním terénem. Resslův pomník, Resslova myslivna, obloukem kolem vršku nad Bílovicemi k Liduščině památníku a kolem studánky Leoše Janáčka do Bílovic. Větší část zamířila do cukrárny, menší do restaurace U Ševčíků. Myslím, že se výlet zdařil.

Mail od Vlastíka
Tříkrálový výlet začal na Staré osadě malým překvapením - sešlo se nás sedmnáct, tedy přesněji šestnáct a sedmnáctá Irča přistoupila do pětapadesátky po trase. Účast nevídaná a navíc 3 muži tvořili více jak 17% ze sedmnácti :-). Po červené jsme šli z Mariánského údolí kolem Horákovské myslivny ke kapličce Mitrovských, kde bylo první focení. Po červené dále k Mokerské myslivně s malou odbočkou k Pacherovu kříži a potom na Hostěnické propadání. Vody je v potoku dost a tak její mizení do podzemí bylo krásně patrné. Už před propadáním jsme se začali brodit blátem, které nás věrně provázelo po zbytek cesty až do Ochoze. Poté po žluté Kamenným žlíbkem k rozcestí u Ochozské jeskyně (vyšlápli jsme také k jeskyni Pekárna) a nejblátivější úsek cesty byl "Suchým" žlíbkem do Ochoze. Tedy, neškodilo by, kdyby trochu zamrzlo! Závěr byl pro 12 účastníků z naší skupiny v pizzerii, ostatních pět se rozhodlo pokračovat hned nejbližším autobusem do Brna.