Ahojky všichni, kteří jste byli i nebyli na podzimním říjnovém výletě s Dášou.
Nazvala bych ho SBĚRNÁ PODZIMNÍ SOBOTA
Takže náš první sběr....byla jablka spadaná pod starou košatou jabloní. Všichni jsme byli sklonění k zemi, zaujatí sběrem a tu znenadání, kde se vzal, tu se vzal děda s holí přicházející po cestě řka: To jsou vaše jablka?
No vlastně ta, která jsme už měli v batohu, byla už naše :-) Naštěstí dědu uspokojila odpověď, že sbíráme pouze spadaná jablka, která by tam stejně hnila.
Děda pokračoval v cestě a my ve sběru.
Sběr č. 2 - houby
Bylo jich přímo kolem lesní cesty plno, jedlé i nejedlé. Nádhera na koukání a radost ze sběru neměla konce.
Některé z nás se posléze prohýbaly pod těžkými taškami a dorazily na nádraží ve Svitávce naprosto vyčerpaní :-)
Sběr č. 3 - šípky
Krásné, veliké, červené zářící ve slunci na kopci na pichlavém keři. Plnou kapsu jsme si s Dášou natrhaly na zimní večery s vitamíny.
A poslední sběr byl na louce na kopci... rostl mohutný kaštan. Pár kaštanů do kapsy na hraní s vnoučkem a nebo pro zdraví - do kapsy. Každá kapsa má na podzim mít svého kaštánka :-)
Byl to krásný výlet se sluníčkem i s pár kapkami deště - prostě podzimní výlet jak má být.
Díky Dášo.

Na slunečný výlet k Oslavě za se nás sešlo kupodivu pouze šest. Nezáživnou silničku k Březníku jsme prošly tak rychle, že už o ní ani nevím. Za chvilku jsme byly v lese. Hned v prvním lesíku Evka začala plnit svou tašku houbami. Moc času jsem ji nedala, protože před námi ležela volba zda budeme brodit pod Vlčím kopcem nebo půjdeme přes skály po druhé straně. Nosit tašky hub a lézt po řetězech není nic moc. Nikdo však neprotestoval a já viděla svou příležitost zpestřit výlet malým brodem. I ty co neznaly naši zkušenost se zimním Bílým potokem uznaly, že nožky se po studené koupeli krásně rozehřály. Eviny úlovky se tak nerozmlátily na skalách. Po přebrodění jsme pokračovaly poměrně ostrým výstupem na Vlčí kopec. A znovu mi v hlavě naskočila myšlenka zda je lepší delší cesta ze Senorad nebo nudný začátek a tento kopec. Děvčata však byla statečná. Po výstupu nás čekalo sluníčko a lavičky na Vlčím kopci. Krásná odměna, pauzička, svačinka, odpočinek. Za stálého sbírání hub, kochání se a roztahování hrudníčků v "terénních nerovnostech" jsme došly do cíle. Tentokrát přes přehradu o které málokdo ví a která je velmi malebná. Pro celkovou únavu a nechuť si dále maličko prodloužit cestu, jsme vynechaly vyhlídku na nádrž. Abych pravdu řekla, měla jsem taky dost. S Helou jsme se do pizzerie dovlekly. Ale ta sladká mňamka na konec, ta tedy byla!!!

Máme za sebou opět jeden velmi vydařený výlet. Na zastávce v Lískovci jsem se trochu děsila množství lidí s košíky připravených vyrazit na houby. A když jsem poslouchala kam kupují lístky, můj děs se ještě zvětšil. Valná většina chtěla vystupovat jako my. Naštěstí se jaksi vsákli do lesa. Potkávaly jsme sice skupinky houbařů, ale ani my jsme nepřišli zkrátka. A těch zaparkovaných aut u každé lesní cesty! To jsem snad ještě neviděla. Výlet byl však krásný, lesní měkké cestičky se klikatily před námi, kloboučky klouzků, praváků a suchohřibů se schovávaly pod starým listím. Hanka nasbírala i pár bedel. Zastavili jsme se ve Zbraslavi U Králů. Bohužel palačinky dnešní sváteční den nebyly, zato nám nabídli dobrou svíčkovou. Sluníčko svítilo a tak nám příliš nevadilo, že ten nejlepší spoj ujede. Ještě v Brně jsme měli historickou tečku nakonec. Svezli jsme se na Mendlák historickou šalinkou a z Mendláku i historickým trolejbusem. Bohužel trolejbus za velkého hluku, škytání a trhání dojel pouze jednu zastávku k výstavišti. Doprovod pana řidiče nám sdělil, že ho bude muset opravit. S Hankou a Janou jsme raději vystoupily a pokračovaly bezpečnější linkou. Zakončení výletu bylo vpravdě velkolepé.

Máme za sebou další povedenou víkendovku. I přes děsivé předpovědi počasí, jakože bude stále pršet a nikdy jinak, se nám líbila.Byla zvláštní svou náplní a tím se nám - i těm nejzapomnětlivějším - zcela jistě vryje do paměti. Ale od začátku. Část skupiny jela hned ráno, aby si výletu užila co nejvíc. (Předpokládám, že snad někdo chybějící část doplní). Já s Hankou a Janou jsme vyrazily až odpoledne po práci. Přijely jsme, ubytovaly se a vyrazily na menší obhlídku Starého Města. V hlavě se mi neustále honilo, jak přebudovat program, nezmoknout a přitom víkend využít. A světe div se opět se zadařilo. Výlet plánovaný na neděli jsem rozdělila na dva dny a nedělních 10 km jsme zvládli podle plánu do oběda bez větších problémů, po poledni měl přijít největší liják. Vynechaly jsme sice cestu po hřebeni s rozhlednou, ale je mi jasné, že se sem zcela určitě vrátíme a vše dochodíme. V sobotu jsme se tedy vydaly autobusem do Velehradu, náležitě prohlídly baziliku, důkladně prozkoumaly cukrárnu zevnitř, mimochodem je dokonalá, a vydaly se do Modré. Prošly expozici a areál "Živá voda", skanzen, tady děvčata potkala známou a ta nám doporučila ještě cestu do vesnice Modrá. Odpoledne - tedy přesně se nám trefily do našeho programu - tam začala slavnost "Zarážání hory". A nakonec jsme se ještě vydaly na rozhlednu nad Modrou, pak už jen rychle na autobus. Tak tohle jsou holá fakta sobotního programu. A dojmy? Nádhera, paráda, pohoda a úžas, jak zase všechno klaplo. Velehrad je impozantní poutní bazilika s krásně upraveným okolím. Vydržela bych tam hodiny jen tiše relaxovat a pak se posilnit ve zdejší cukrárně a zase odjet, Nadchla mně i Živá voda, obrovské ryby - tákhle dlouhé - s velikými tlamami se čile proháněly akváriem. Žádní lenoši, neustále mi odplavávaly z obrazu, mám nafocená většinou rozmazaná těla bez hlavy. Skanzen byl taky parádní. Slepičky, prasátka, kozy a jiná zvěř areál oživovala. Líbilo se nám tu všem, nejvíc však asi zářila Iva. Výlet byl bezpochyby podle jejího gusta. A kdo nezná co je" Zarážání hory" vězte: Od této chvíle až do sklizně se nesmí do vinohradu. Jen těhotné ženy a maličké děti mohou dostat hrozen, jinak hrozí strašlivé tresty - sekání ruky a nohy. Celá slavnost probíhá v krojích s dalšími nezbytnostmi jako je požehnání úrodě, proslovy kněžny (tady z Buchlova), starosty a jiných vážených občanů. Tuto veselou společnost čekala "mladá a dlúhá noc" a nás rozloučení a rozhledna. Mazaly jsme tam. Pojala jsem sice podezření, že se výrazně odchylujeme od správného směru, nicméně čelo peletonu bylo beznadějně v...předu. Z rozhledny jsme toho moc neviděly a tak zase zpět na autobus. Později jsme se shodly, že byla zbytečná. Pak ještě vynikající večeře ve Starém Městě - já ji měla i na druhý den. A začalo pršet. Jenže my už zase hupky dupky do postýlek. Klasika: přes noc déšť, ráno po cestě na autobus skončil a při příchodu k penzionu zase začal. Seděla jsem pak ještě dlouho v křesílku vstřebávala dojmy a hlavou mi probíhalo: To snad není ani možné.
V neděli jsme se vydaly na desetikilometrový výlet lesem s cílem cukrárna na Velehradě. To už jsme trochu zmokly, nicméně mně stačila jen bunda, ke konci jsem si vzala na chvilku deštník. Byly to asi čtyři kilometry v mírném dešti. Fotit se však nedalo, kapalo mi na objektiv. Odpoledne šla část skupiny do Hradiště, mně se nechtělo, pršelo vytrvale. Šla jsem na kraťoučkou procházku, podívat se do skleněného kostela Sv. Ducha s vyhlídkovou věží též skleněnou.
Byla to opravdu skvělá víkendovka, ti co s námi nebyli nezoufejte. Vrátíme se sem, budete mít ještě příležitost.

Na dnešním zdařilém výletě nás bylo sedm. Prošli jsme Lysice, oboru, nafotili zámek, a při zaujatém ozobávání sladkých ostružin podél cesty, i zabloudily. Ale jen trošku. Já jako vždy propadlá kdesi vzadu a spoléhajíc na vedení v čele jsem tak akorát sledovala, která ostružina bude lepší. Až když se vpředu zastavili, jsem si uvědomila: My měli být támhle na tom kopci! Převzala jsem zodpovědně vedení (vydatně mi pomáhali majitelé mobilů s pokročilými technologiemi GPS) a vydali jsme se po stezce od zvěře divočinou napříč lesem. Do Štěchova jsme samozřejmě dorazili i když se zacházkou asi dvou kilometrů. Zato jsme byli odměněni nádhernými výhledy. Dál už jsme pokračovali obezřetněji, odbočku od Býkovky k Žerůtkám jsme hlídali všichni. Stačilo "jen" přelézt kopec a dojít do Lysic. Výlet byl krásný, počasí ideálně výletové, občerstvení rostlo téměř po celou dobu u cesty. Co víc si přát? Snad jen lepší hospůdku v Lysicích. Neboť jsme obešli celé Lysice hledajíc, kde bychom něco dobrého slupli v příjemném prostředí a zároveň počkali na autobus. Mimochodem, těm kteří se zúčastnili výletu: Trivoli je s.r.o a jedna jejich restaurace je Lidový dům.

Všem se omlouvám, že jsem zašmodrchala dnešní výlet. Bylo horko, jenže mě se jednoduše chtělo odjet. A vyplatilo se. Na hrad jsme nešly, nedostaly jsme se bez vstupenky ani na nádvoří a tak jsme pokračovaly kolem Kaple sv. Barbory. Lesem se šlo pěkně i v horku, o něco horší to bylo v Buchlovicích mezi domy. Osvěžily jsme se v cukrárně a pokračovaly do nádherného zámeckého parku. Vzrostlé stromy zajišťovaly příjemný stín, tak jsme spokojeně procházely parkem, fotily a kochaly se. Fuchsie byly sice dost umořené horkem, ale nádherné ibišky a buganvileje nám vše vynahradily. Dokonce jsme si s Janou každá koupila jeden ibišek domů, i když výběr byl vskutku nesnadný. Za celý výlet jsme ušly asi 7 km a většinou ve stínu, netrpěly jsme, naopak měly jsme se krásně. Shodly jsme se, že nejhorší byla cesta autobusem zpět.

Když jsem prohlížela fotky s maminkou, přišla jsem na to, že jsme většinu výletů vyjeli autobusem nejvýš, co to šlo, prošli se po rašeliništi, vylezli na vrchol se skálou a vyhlídkou, (případně několik vrcholů) a sešli zase dolů. Nicméně Jizerky jsou krásné.. Čisťounké říčky s vodopády deroucí se prudkými svahy, vysoko položená rašeliniště nasáklá vodou a zdravé smrky stejně.vysoké. Za 20 let obnovy lesů a stezek se podařilo dát Jizerkám další šanci na přežití. Klobouk dolů.
Nevím , který výlet se mi líbil nejvíc, všechny byly krásné, obzvlášť pro vysušené Brňáky. Nevšední ráz má osada Jizerka.Veliká planina a zároveň prameniště mnoha potoků s protékající říčkou Jizerkou.
Moc se mi líbila i prohlídka botanické zahrady se zmijovcem titánským, sice vykvetl až po naší návštěvě, ale nevadí, aspoň nesmrděl. Odpočinkový výlet do Liberce se trochu změnil na náročný, bylo horko v botanické jsme se sotva plazili. Navíc Zuzce svítila kontrolka oleje v autě a to nás rozhodilo. Zastavili jsme se v autoopravně, podle nich byla vadná jen ta kontrolka. Do Hejnice jsme už dojeli bez problémů. Doufám, že i cesta do Blanska byla hladká.
Snad nechávám dost prostoru i na další komentáře, aby se s dojmy mohl podělit i někdo jiný.

Ráno jsem se připravila, že dnešní výlet možná absolvuji sama. Pršelo. Našla se však další 4 statečná děvčata věřící předpovědi: Ráno déšť, odpoledne krásně. Ještě z autobusu jsme neustále kontrolovaly mraky a hledaly prosvítající modrou oblohu. V Habrovanech sice pár kapek ještě spadlo, deštníky však brzo uschly a na zbytek cesty byly odloženy v baťůžcích. Podle reakcí děvčat jsem usoudila, že dnešní trasu snad ani nejde vylepšit. Cesty se klikatily ve vzrostlém lese, plno studánek a ani jedna vyschlá. Před Pozořicemi jsme využily dětské hřiště, nedbajíc poznámek dětí jsme se pohoupaly, roztočily na kolotoči, pojedly, popily a šly dál. Krásné výhledy na Pálavu nás provázaly sestupem do městečka. Ještě zastavení v nové kavárně, obhlídka kostela, pak už autobusem domů. Krása a určitě si ji zopakujeme.

Já za sebe děkuji Dáši za vypiplanou organizaci všech výletů a její neuvěřitelný smysl pro plánování nádherných tras.. Zase vše klaplo, včetně odjezdů vlaků a busů, kde jsme si my dvě překvapivě úsměvně užily i rozhovor se strojvedoucím vláčku a řidičem busu, kde jsme byly jedinými pasažéry. Počasí nám přálo, vše suchou nohou, úžasná zelená příroda a malebné vodní plochy. Turisté v tomto období žádní, všude klídek a pohoda. A těch cukráren, které jsme navštívily !!! Možná by to bylo i na knihu ....
V Telči nás čekalo již letní počasí a další veselí a pohodoví účastníci, čímž se ještě zvedla nálada. Po zdařených výletech nám krásné náměstí a zámecká zahrada poskytovaly útočiště pro zbytky volného času. Já jsem si to náramně užila !!!

Opět se nikdo nenašel, kdo by napsal pár řádků, tak se toho ujmu opět já.
Ve Slavonicích jsem byla pouze s Evkou. Nevím s jakého důvodu si Eva myslí, že jsem se o to zasloužila víc já. Neboť mně vozila jak královnu, bezpečně, spolehlivě a kam jsem si umanula. Jsem jí vděčná, viděla jsem tak mnohem víc než bych místní sporadickou dopravou mohla obsáhnout. Pohoda na našich výletech byla přímo úměrná našemu vyspání. Naše první otázka každé ráno byla: Spalas? Všechny výlety byly moc hezké, některý snad jen trošičku unavenější. Zvláštní bylo, že tu bylo hodně sucho, rybníky však plné vody a potůčky krásně bublaly. Užily jsme si všeho, skvělého jídla, krásné přírody i milých lidí, kteří kupodivu nikam nespěchali. Klid mír a spokojenost.
A Telč? Dobrá nálada! Nepokazila ji ani stoletá špína v naší kuchyňce. Výlety se vydařily, počasí špičkové, jídlo vynikající. Moc se mi líbilo nadšení s jakým byl přijat nápad začít ráno v cukrárně u kafíčka. Všechny zdravím a připište svoje dojmy!