Pohoda, krásné počasí, příjemná trasa (většinou), burčák cestou, jeden výstavní kozák a sladké zakončení U Zdubů (i když se našli i pivní zastánci), to byl dnešní výlet. Hezké!

Dnes ráno jsem byla rozhodnutá, že ze Staré Osady jedu zpátky domů, pršelo. Jaký byl můj údiv, když do šalinky nastoupila Milena a světe div se! Sešlo se nás pět. Ještě v autobusu po cestě do Račic jsme pozorovali déšť a plánovali jak výlet zkrátit. Ale nebylo třeba, pomalu přestávalo pršet a já vlastně po celou dobu ani nevytáhla kapuci.Byli jsme schovaní v lese a v údolí už nepršelo. Vlhko, pošmourno, rybníčky - pravá podzimní atmosféra. Cesta povětšinou zpevněná, šlo se dobře. Trochu bláta jsme samozřejmě nabrali, ale to z nás opadalo nejpozději v cukrárně. Sundali jsme návleky a opět z nás byli krasavice. Výlet se tedy vyvedl na jedničku. Zakončení u pivka nebo v cukrárně u malinového cheesecaku, co víc si přát.

Mám konečně spravený noťásek, ale pro změnu se mi nepodařilo stáhnout fotky z mobilu. Tak máte na webu fotky pouze z foťáku, některé moc povedené nejsou. Nevadí, časem je doplním.
Myslím, že pobyt byl zdařilý, chata bezvadná, prostorná s velikým pozemkem a potůčkem, venkovním krbem a posezením. Vše jsme náležitě a rádi využili.
Bylo sice vedro, ale výlety se mi podařilo upravit, tak nebyly dlouhé ani náročné. Z velké části jsme prošli hlavní hřeben. Byl sice zarostlý, ale přesto krásný. Lesy vlhké, zdravé, voňavé plné hub a borůvek. Z Anenského vrchu jsme sestupovali pomalu, abychom si užili krásných luk s rozsetými roubenkami, výhledů a celkové pohody krásného dne. To byl vlastně jediný svěží den. Zbytek týdne bylo dost horko a dusno. Alespoň se vždy našel důvod pro kafíčko s dobrůtkou. Opět jsem vyguglila nejlépe hodnocenou cukrárnu v Žamberku. Zákusky excelentní, ovšem prostředí bídné. Většinou jsme ale byli rozděleni na dvě party: jedna půlka kafíčko se zákuskem a druhá pivečko.
Líbila se nám i Divoká Orlice se Zemskou bránou, Peklo před Vamberkem, muzeum krajky, zámek v Doudlebech, kostel v Neratově, velké řopíky. Zkrátka těžko by se mi vybíral nejlepší výlet.
Trošku mě mrzel nedostatek času v Rychnově. Mám ráda Poláčkovu knížku Bylo nás pět. A právě tady se odehrával děj těchto skutečných příběhů. I některé budovy pořád stály. Škoda jen Zilvarova chudobince je zbouraný. A tak bych všechno ráda prošmejdila včetně muzea Karla Poláčka. Nevadí, třeba se tu ještě vrátím.

Konečně jsem se dostala na výlet a že byl vyšperkovaný!Ale pěkně od začátku.Bylo nás pět a všichni tak nějak zpomalení (nízký tlak?).Přesto se nám podařilo zdolat zmatky a dorazit do Tíšnovské Nové Vsi.Ale hned u Šafránkova mlýna,že jdou děvčata na kávičku.Naštěstí byl objekt pro mne atraktivní,tak mé brblání vyšumělo.
Ale pak....ta Bobrůvka....meandry, les,louky,osady.Ani drobný déšť nemohl zahalit tu krásu.Kdo miluješ romantiku a jsi alespoň trochu zdatný (je tam dost míst se řetězy a díky vodě z mraků tu a tam klouzalo),neváhej a vydej se odhalovat kouzelný tok Bobrůvky.Díky členitosti terénu jsme postupovali pomalu a doufali,že stihneme poslední busík.
Jenže pak cesta začala být pohodlná (přesto zůstávala krásná) a Vlastik se v čele ujal tempa a jak žíznivý kůň,jenž v chřípí nabral vůni vody se nezadržitelně řítil vpřed s děvčaty v patách.Já za nimi vlála,neb jsem nemohla odolat vábení malin a jejich volání: "Utrhni si mě .A na mně si taky pochutnej.A já se ti snad nelíbím?"....i nějaká jahůdka přišla vhod.Ve Strážku se na rychlovku stihlo pivko a dozobat zbytky jídel a už tu byl autobus (ten ,jímž se původně plánovalo odjet).Jak jsem položila hlavu a zavřela oči,doléhaly ke mně spokojené hlásky pochvalující si výlet.....

Dnešní chladnější ráno slibovalo velmi povedený výlet. A taky se nám splnil! Po většinu cesty jsme byli chráněni příjemným stínem lesa, vedle nás zurčela meandrující Luha. Jen pár projíždějících cyklistů narušilo poklidný a veskrze odpočinkový výlet. Do Sloupu jsme přišli dostatečně brzo, abychom si mohli užít i báječné hospůdky - já u dezertu a kafíčka a Vlastík u pivka a husté polívky s knedlíčky. Jen se mi opět nepodařilo včas naše dobrůtky vyfotit. Byli příliš lákavé, na fotky jsme si v rozhodující chvíli ani nevzpomněli, ostatně nebylo to poprvé.

Dnes na sraz nikdo nepřišel, není divu, pršelo....i když! Přestávalo a výlet by vyšel tak akorát.

Dneska byla trošku zvláštní vycházka. Ráno jsem čekala pouze Zdenku, která avizovala účast. Jaký byl můj údiv, když místo jedné Zdeny na mě čekala neznámá skupinka s chlapem! Chtěli jít se mnou! Celou sestavu ještě doplnila Majka a Eva. Zato Zdenka nedošla. Takový byl začátek. Podařilo se mi opět trefit trasu, bylo dost teplo a my byli po většinu cesty kryti lesem. Nikdo se nespálil ani nepřehřál, kilometrů taky tak akorát. V Oslavanech někdo skončil v hospůdce, někdo v cukrárně. Za mě dobrý!

Opět jsem nedala na předpovědi meteorologů a trefila jsem se. Bylo moc pěkně. I cestu se mi podařilo zvolit bezvadně. Pohodová, nádherná, plno zeleně a krásných vzrostlých stromů. Vytěžené holiny uklizené a ošetřené na naše poměry neobvykle. Rozsekané větve rozsypané po povrchu, strojem vytvořené řádky a v pravidelných rozestupech nasázené mladé stromky. Klobouk dolů, po všech těch zničených stromech co v posledních týdnech potkáváme, je to vítaná změna. Jen jsem litovala, že jsem nevyfotila příšernou cestu do Ivančic. Poslala bych ji zároveň i s dnešní na ivančické polesí, jak je možné starat se o lesy. Dnešek byl vskutku vydařený, navíc nám zase jel asi do 15 minut autobus a když jsem došla domů, začalo pršet.

Výlet to byl vskutku sváteční. Trasa neměla chybu. Smíšený les s převahou listnáčů a navíc zkropený deštěm z předchozích dnů poskytl svěží ozdravný vzduch. Romantické výhledy na řeky, sytá zeleň proti azurovému nebi, pestrobarevné jemné kvítí, které místy vzbuzovalo dojem, že procházíme zahrádkou, o kterou se někdo pečlivě stará, zpěv ptáků a poletující motýli. Na odpočívadle nad Oslavou si přisedla na moji ruku muška. Na první pohled obyčejná, na druhý pohled překvapení – byla totiž zlatá. Černá křidélka ale zadeček a trup jak z ryzího zlata. Cestou jsme minuly i několik rozkvetlých planých třešní. No a nic, jenom minuly. Našeho prvomájového výletu se neúčastnil ani jeden muž. Situaci nespasil ani žádný z projíždějících cyklistů, protože nápad nastrčit některému z nich hůlku do kola, zůstal bez realizace. Určitou kompenzaci nabídl pramen lásky ze studánky U berana, která se nachází na žluté značce těsně před sestupem k Oslavě. Voda z ní je prý kouzelná, důkaz existuje. Nutno ovšem poznamenat, že naše babské složení vytvořilo absolutně pohodovou atmosféru. Takže mnohé si ze studánky lásky pro jistotu vůbec nelokly. Na závěrečný sladký zákusek či orosené pivénko v Oslavanech nedošlo, protože se nám nabídlo okamžité prima spojení do Brna. Vrátily jsme se navýsost spokojené!

Provoněný výlet. Výlet, který hrál všemi vůněmi. Když se jde ze Sloupu na Bučí, jde se nádherným lesem, vysokými smrky. Jehličí v něm vonělo tak,
až se z toho hlava motala. Před Němčicemi zemědělský stroj kypřil půdu odpočatou po zimním spánku, jak ta ale voněla! A do třetice to nejlepší -
v Němčicích ta pravá vůně venkova! Opravdu ta pravá, ta echt - z kravína či vepřína - ta močůvka - to bylo !! Nozdry nestíhaly nasávat. V arboretu
v Boskovicích jsme prošmejdily nevídaná zákoutí a cestou přes boskovický park nám zkřížil cestu, jak jinak, než krásný brouk. Zlatohlávek to nebyl. Nějaký chrobák oděný ve zlaté peleríně. To je ostatně jedno, jak ho přírodovědci pojmenovali. Nad jeho noblesou se tajil dech. A na samý závěr - sladká tečka v boskovické cukrárně. Vydařený výlet!