Sešlo se nás sedm. Sluníčko hřálo - ani málo ani moc, tak akorát, aby se dobře šlapalo. Cestu nám zkřížil velký krasavec - brouk kovařík. Drželi jsme se modré značky a protože modrá je dobrá, do cíle jsme došli úspěšně. O malé dobrodružství se nám postarali ochránci přírody, kteří kvůli hnízdění orlů stěhovavých uzavřeli část modré značky u jeskyně Sokolík. Abychom se vyhnuli silnici, bylo třeba dostat se přes Křtinský potok. Ten jsme přešli přes padlý strom obrostlý mechem. U Jáchymky jsme posvačili a pak už jen pohodlná cesta.
Děkujeme, Dáši, žes nám to tak krásně vymyslela.
p.s. uzavřený je také prostor kolem Krkavčí a Býčí skály, a to do půlky června (nebo do odvolání dříve). Přejeme orlům, ať úspěšně vyvedou mladé
a pak ladný let a ať se jim u nás daří. Předloni se k nám vrátili po padesáti letech.
24.3.2019

Máme za sebou první skutečně jarní výlet. Kytičky, sluníčko, teplo. Dojeli jsme k arboretu a vydali se přes kopec do Křtin a dál přes březinu do Ochozi. Cestu jsme si zpestřili občerstvením Pod Hádkem a projitím skalek přes jeskyni Švédův stůl. Je tu plno sněženek. Kromě kytiček nás tu čekalo ještě překvapení. V lese mezi skalami jsme potkali paní se dvěma mimořádně spokojenými kozami. Mazlíčci místo psů. Doma spásaly zahrádku a s paničkou vyrážely na procházky do lesa. Dost dobré.

Včerejší výlet do Adamova jsme z původních 10 km prodloužily až na 16! Tak se nám pěkně šlapalo. Před Babicemi nás zastihl déšť a tak jsme se schovaly v hospůdce, posilnily se a vyrazily. Pořád se nám zdálo, že je ještě moc brzo na návrat a my kličkovaly nad Adamovem sem a tam. Pěkný den.
V neděli jsme dojely do Černovic a za jemného deště vyrazily vstříc bledulím. Cesta nebyla dlouhá, celý den však pršelo a nebylo ji proč natahovat. Údolí bylo díky dešti liduprázdné a bledulky jsme si náležitě užily. Byly v plném květu. K potoku jsme sešly hned v horní části. Bylo tu hodně spadlých stromů, které nám cestu zpestřily, neboť jsme musely kličkovat mezi květy, vodou a blátem. Několikrát jsme více či méně dramaticky přeskakovaly přes poměrně rozvodněný potok. Cesta byla tedy živá, pestrá a bezvadná. Déšť nám začal překážet až na silnici, když zhoustl. ale tu už na řadu přišly deštníky a rychlejší tempo. Skončily jsme - jak jinak - než v cukrárně. A protože jiní výletníci nedorazily, byla i poměrně prázdná. Paní majitelka byla v dobré náladě a na "ochutnání" nám gratis nalila dobrou decku domácí višňovky ze slivovičky. Dostala nás, my téměř abstinentky jsme se zpumprlíkovaly a Helča nám zflekatěla (prý to má tak běžně). Ještěže cesta k nádraží je jednoduchá a krátká. Taky pěkný den!

Dnešní výlet se opět vydařil.Blankytné nebe s hřejivým kotoučem nad hlavou v tuhle dobu je obzvlášť vítané.Počáteční obavy z přemíry bláta vzaly záhy za své.Slunko sice hřálo,ale nočními mrazy ztuhlou zem rozpouštělo jen zvolna,což pro nás znamenalo pevno pod nohama.Otevřená krajina se střídala s lesem plného před jarního cvrlikání.A zamrzlý rybníček zalitý sluncem viděný z tmavého lesa působil pohádkově.Stejně jako pár mladých rybářů tahající pstruhy dírou v ledu.Neodolali jsme ohradám s koňmi a tak jsme se zvířaty vlídně promlouvali.Za přátelského hovoru jsme prošli téměř liduprázdnou krajinou až do Bitýšky.Autobus odjel a tak jedni upřednostnili dobrou cukrárnu,jiní domácí polévku v hospůdce.Já se vystavila slunečním paprskům a za hodinku jsme společně odjížděli autobusem do svých domovů.Díky za další krásný výlet.

Mám potřebu se všem účastníkům omluvit za překotný odjezd. Opravdu jsem nečekala, že bychom mohli vlak stihnout a nijak jsme nespěchali. Jenže těsně před zastávkou, když ještě nic neprojelo, jsme přidali (vlastně běželi) a vláček akorát dojel.
Výlet byl bezva a hlavně chci vyzvednout Petrův výkon. Při výstupu na Rénu hrál na foukací harmoniku a podporoval pěveckou skupinu, prý do kroku. Repertoár omezený, úměrný našemu věku a paměti.

Ranní scénáře jak asi bude vypadat dnešní výlet, byly mnohem horší než výlet sám. Téměř celou noc pršelo, pršelo i ráno. Ale jakmile jsme vystoupily z autobusu, spadlo několik posledních kapek a začalo zase až v Bítýšce, když jsme vylezly z cukrárny. Ani bláto nebylo takové jak by člověk čekal. Mlha se krásně válela v dolících a dotvářela tajuplnou atmosféru. Navíc nikdo nás nerušil, neboť asi všichni byli stejně mylného názoru jako většina z vás, že je hnusně. Nebylo, bylo náramně. Krásný vlhký a čistý vzduch, skvělá nálada i výlet.

Já musím jen dodat, že výlet se velmi zdařil, ač to tak ráno nevypadalo.Po celou dobu vycházky vůbec nepršelo, vzduch byl vlahý, zima nebyla, taková pohodová ,zimní nostalgie.Šly jsme moc hezkou přírodou,mlhy se válely z lesů, všude klid a mír. Jsem ráda, že jsem se nedala zastrašit nevlídným raním počasím, Dášo, díky!
,

Tentokrát se nás sešlo 8 členů, ryze v dámském provedení (finále Kvitové bylo velká konkurence…)
Velmi příjemným překvapením pro „starou ligu“ byla po dlouhé době účast Ireny, vždy příjemně naladěné a pozitivní. Cesta přes Říčky byla většinou namrzlá, pokrytá centimetrem sněhu, který soustavně, ale jen řídce padal. Hned za Ochozem byl první strašidelný pád, který všechny upozornil na číhající nebezpečí. Výlet byl krásný, zimní, holé stromy umožňovaly netradiční pohledy .
Asi po 6 km jsme se rozdělily na 2 skupiny, první šla spodem kolem rybníků a 5 turistek se vydalo novou cestou bez značky, která se klikatila a často stoupala, takže nikomu nebyla zima. Moc se nám líbila, byl tady klid a zajímavé výhledy. Ale musely jsme stále koukat pod nohy, protože se zde skrýval záludný ledový podklad. Dostal nás na zem všechny kromě velitelky Dáši , takže jsme naši skupinu přejmenovaly na „Padáto“. Nakonec to dopadlo dobře a všemu jsme se zasmály. Bus z Mariánského údolí akorát jel, tak jsme spokojeně nasedly v domnění, že za pár minut skončíme na Staré osadě. Nic netušící nás řidič „vypakoval“ u Zetoru, že dál nejede. Koukaly jsme překvapeně , stále se máme co učit, MHD prostě neznáme…. Osmička jela k naší spokojenosti hned. Děkujeme Dáši za její nevyčerpatelné a suprové výlety v každém ročním období !!

Vyšli jsme z Vápenice - kousíček před Hvozdcem - a pokračovali podél Veverky směrem k Podkomorské myslivně. Na červenou jsme se napojili uprostřed kopce. A dočkala jsem se velkého zklamání. Cesta je značně rozšířená, vyštěrkovaná a okolí prokácené. Ani jsem nepoznala kdeže to jsme. U Helenčiné studánky jsem se jakžtakž vzpamatovala, asi díky pauzičce a svačince. Dál však byla cesta perfektní. Mám ráda cestu přes Augšperský potok, je to romantické údolíčko s meandry potoka a starými mohutnými stromy. Ovšem málo tudy chodíváme, řev z autodromu mě odrazuje. Teď v zimě je tu klid, žádná auta, žádné motorky. A tak jsem vděčná, že jsem našla období, kdy se tu můžeme kochat krásnou přírodou kousíček od Brna. Skončili jsme v Popůvkách U Jaroše u špenátu s bramborovými knedlíky. Bezva zimní a mrazivý den, jen na Helu trochu rychlý.

Další bezva výlet za námi, tentokrát jsme ho šly jen ve dvou. Hela a já. Na zastávce u nemocnice v Bohunicích se na nás valil příval sněhu, ale jak jsme vystoupily z autobusu už nesněžilo a pomalu začalo vykukovat sluníčko.Údolí nás přivítalo nádherně zasypanými stromy a cestou beze stop, vše zasypáno. Nádhera, kterou jsme se kochaly čtyři kilometry. Před Říčkami bylo nebe protrhané a tak jsme se rozhodly, že do Říčan opravu dojdeme. Varianta, kterou jsem ráno vymyslel padla. Nevěřila jsem, že se nám bude chtít šlapat 12 km sněhem, chtěla jsem cestu zkrátit a skončit v Domašově. Ale takovou zimní parádu jsme zkracovat nechtěly. V Říčanech jsme se stavily na meníčko ve skvělé hospůdce U Pytlíků a tím zakončily náš ladovský výlet ve všední den.